„Nepočítal jsem s tím, že mě někdo bude chtít vyznamenat. Jsem ale samozřejmě rád, že si na mě vzpomněli. Obzvláště proto, že nejsem rodilý Vranovčák,“ přiznává sedmasedmdesátiletý muž.
Pražák prožil mládí v Hrušovanech. Průmyslovou školu vystudoval v Břeclavi, aby se v roce 1953 oženil do Vranovic. Povinnosti ho ovšem poté odvedly do Čech. Do Vranovic se vrátil až před rokem 1970.

„Vedení obce mně v té době nabídlo funkci předsedy finanční komise,“ vzpomíná na svůj první počin v samosprávě. Po volbách v roce 1992 se pak stal vranovickým starostou. Jeho nástupce mu později nabídl, jestli by nechtěl dělat kronikáře. Souhlasil. „Mám radost, že můžu být nějak užitečný,“ podotýká otec dvou dětí a dnes již šestinásobný dědeček.

Jako kronikář má historii obce v malíčku. Jak říká, její rozvoj je úzce svázán se zavedením železnice v roce 1839. „Do té doby byly Vranovice jediná ulice kolem silnice. Železnice všechno změnila. Lidé měli práci, mohli si koupit políčko a časem postavit domek,“ vypráví se zaujetím. Důležitý byl ale podle něj také prodej obecní hospody v roce 1870. „Naši předkové potřebovali peníze, aby mohli postavit kostel, radnici a školu. Do té doby bylo veškeré zázemí v Přibicích. Po prodeji hospody se obec postavila na vlastní nohy,“ vysvětluje.

A upozorňuje i na další zajímavé kapitoly, které zná málokdo. Například fakt, že se ve čtyřicátých letech hrál ve Vranovicích hokej. „Na sokolském dvoře bylo venkovní kluziště. Fungoval tu oficiální hokejový klub,“ potvrzuje.
S myšlenkou oslavit kulaté výročí obce přišel Pražák také mezi prvními. „Začalo to už před třemi lety. V té době jsme také přišli na nápad vydat o Vranovicích knihu. Snad se i díky ní stanou z lidí ti správní patrioti,“ přeje si.