Jiřina Mikušová z Břeclavi se bez pomoci elektrického invalidního vozíku nemůže pohybovat po městě. Rozhodla se proto na vlastní náklady tento problém řešit. Ráda by umístila svůj dopravní prostředek vedle výtahu. Sdružení majitelů bytů ovšem její návrh odmítá schválit.

„Jsem pohybově velmi hendikepovaná, malého vzrůstu a zcela odkázaná na pohyb po městě s pomocí invalidního vozíku. Je pro mě vždy velmi obtížné, když se mám neustále obracet na jiné osoby, aby mi vozík, který váží přes sto padesát kilogramů, odvezli do sklepa. Navíc ho mám jen vypůjčený. Kdyby se ztratil, musela bych ho zaplatit. Bydlíme tu s manželem, který je také těžce nemocný, a nemůže se sám mnoho let volně pohybovat,“ popsala svou situaci postižená žena.

Řadu let, dokud byla ještě schopná pohybu, dělala domovnici. Jak říká, celý život chodila do práce a nežádala nikdy žádné úlevy kvůli svému postižení. Nechápe proto, proč je pro zástupce sdružení vlastníků bytového domu tak těžké dát potřebný souhlas. Vozík by podle jejích slov vedle výtahu nikomu nepřekážel a ani by nijak nebránil vstupu do domu.

Mikušová udala jako důvod zamítnutí žádosti nesouhlas vedoucích zástupců sdružení vlastníků bytů. Odkázala se na předsedkyni organizace Danu Chrobákovou.

„Nejsem kompetentní mluvit nebo rozhodovat za ostatní členy sdružení vlastníků bytů,“ odmítla se Chrobáková k záležitosti blíže vyjádřit.

Tělesně postižená žena usiluje o povolení parkovat vozík v přízemí, kde by ho zamykala jednoduchou mříží. „Nechala bych na své náklady odborně nainstalovat elektrickou zásuvku pro nabíjení akumulátoru a elektroměr na odpočet spotřeby proudu. A to i včetně výchozí elektrorevize,“ podotkla žena.

„Konzultovala jsem to s dalšími nájemníky a majiteli bytů. A setkala jsem se s pochopením. Většina se mi k souhlasu i podepsala a podporují mne. Opravdu by mi to velmi usnadnilo život. Nemám nikoho, kdo by se mi staral o nákupy a vyřizoval za mě další důležité věci. Když je potřeba, musím sama ven a bez vozíku je to pro mne nemožné,“ vylíčila Mikušová.

Ta po žádném z nájemníků nežádá, aby jí na drobnou stavební úpravu přispěl. Navíc podle ní může umístění potřebných doplňků znamenat do budoucna výhodou pro další nájemníky. Až totiž jednou dům opustí, využije třeba prostor jiná postižená osoba.

S prosbou o radu a pomoc se Mikušová obrátila i na předsedkyni břeclavského svazu tělesně postižených Bohuslavu Kolínkovou.

„Žijeme ve společnosti, která nediskriminuje postižené lidi a náš svaz se snaží tělesně postiženým pomáhat. Bohužel někteří zdraví lidé nechápou jejich situaci do doby, než sami onemocní. Dnes chodíme, mluvíme, chápeme, ale zítra na tom můžeme mnohem hůř než třeba nemocný soused. Je zlé, když člověk nepochopí, a je velmi záslužné chápat a pomáhat potřebným,“ poukázala Kolínková.

KATEŘINA HÜBNEROVÁ