Systém psychosociální intervenční služby nabízí první psychickou pomoc ve zdravotnictví. Tamní speciálně školení pracovníci poskytují podporu blízkým pacientů i samotným zdravotníkům. Koordinátorkou systému ve svatoanenské nemocnici je zdravotní sestra Eva Justrová, která tak kromě nemocných pečuje také telefonicky o zdravotníky. „Služby si beru většinou přes víkend, protože jinak jsem v ambulanci. Jeden hovor klidně trvá i hodinu. Volající jsou z nejrůznějších profesí – lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, záchranáři, sanitáři. Občas zavolá i partner zdravotníka nebo bývalý zdravotník,“ popisuje Justrová.

Témata hovorů přitom mají jednoznačného společného jmenovatele: covid. Justrová na lince začala pracovat v počátcích pandemie, na vlastní uši tudíž slyšela, jak se vnímání nemoci změnilo. „Loni na jaře byla znát zvědavost i počáteční obavy volajících. Rezonovalo hlavně téma nedostatku ochranných pomůcek, ale také obavy z neznámého viru, strach z nákazy sebe i své rodiny, přesuny zdravotníků na pro ně neznámá pracoviště a nový kolektiv,“ líčí zdravotní sestra.

Znojemští strážníci kontrolovali mladistvé v parcích i u dětských hřišť. Pomohou jim pracovníci sociálního odboru.
Nudící se mládež terorizuje lidi ve Znojmě, do terénu vyráží policie i sociálka

Tehdy si však koronavirus Českou republiku spíše oťukával. Tvrdý direkt přišel až za několik měsíců. „Od podzimu dominuje a zesiluje problém celkové vyčerpanosti a s ním spojený nedostatek času a energie pro rodinu. Dále to jsou partnerské problémy, distanční výuka dětí, opět strach o blízké, počty úmrtí pacientů, příbuzných či kolegů a absence viditelného konce pandemie,“ vysvětluje.

Nechuť k práci i rodině

Množství telefonátů, během nichž Justrová volajícím pomáhá, vzrostl v říjnu a listopadu o třetinu. Jako nejtěžší hodnotí situace, kdy se lidem snaží být oporou při úmrtí někoho blízkého, ale i stavy, kdy je volající naprosto vyčerpaný a má nechuť k práci, rodině, kamarádům, koníčkům. „Místy je velmi obtížné najít způsob, jak dotyčnému pomoci a dodat mu naději. Snažím se aktivně naslouchat, hledat záchytné body, vhodné strategie zvládání stresu, eventuálně předat kontakty na další odbornou pomoc,“ míní zdravotní sestra.

Křižovatka u Mackovic na silnici I/53 z Brna do Znojma se zařadila do mapy nejrizikovějších míst v republice. Loni se tam při čtyřech nehodách zranilo osm lidí, z toho jeden těžce.
Loni osm zraněných: křižovatka u Mackovic patří mezi nejrizikovější v Česku

Sama totiž jako zdravotník ví, jaký mohou mít prostá slova útěchy efekt. Občas je sama potřebuje.

Ostatně nežije ve vzduchoprázdnu a bolesti za poslední rok viděla na několik životů dopředu. „Pomáhají mi záchytné body – manžel, rodina, víra. Naše profese přináší nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. Ta je mnohdy horší než únava a vyčerpání. A správné slovo ve správný čas má velkou sílu. Pokud někomu díky tomu pomohu jít zase kousek dál, moje pomoc není marná a má smysl,“ uzavírá Eva Justrová.