Systém psychosociální intervenční služby nabízí první psychickou pomoc ve zdravotnictví. Tamní speciálně školení pracovníci poskytují podporu blízkým pacientů i samotným zdravotníkům. Koordinátorkou systému ve svatoanenské nemocnici je zdravotní sestra Eva Justrová, která tak kromě nemocných pečuje také telefonicky o zdravotníky. „Služby si beru většinou přes víkend, protože jinak jsem v ambulanci. Jeden hovor klidně trvá i hodinu. Volající jsou z nejrůznějších profesí – lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti, záchranáři, sanitáři. Občas zavolá i partner zdravotníka nebo bývalý zdravotník,“ popisuje Justrová.
Témata hovorů přitom mají jednoznačného společného jmenovatele: covid. Justrová na lince začala pracovat v počátcích pandemie, na vlastní uši tudíž slyšela, jak se vnímání nemoci změnilo. „Loni na jaře byla znát zvědavost i počáteční obavy volajících. Rezonovalo hlavně téma nedostatku ochranných pomůcek, ale také obavy z neznámého viru, strach z nákazy sebe i své rodiny, přesuny zdravotníků na pro ně neznámá pracoviště a nový kolektiv,“ líčí zdravotní sestra.
Tehdy si však koronavirus Českou republiku spíše oťukával. Tvrdý direkt přišel až za několik měsíců. „Od podzimu dominuje a zesiluje problém celkové vyčerpanosti a s ním spojený nedostatek času a energie pro rodinu. Dále to jsou partnerské problémy, distanční výuka dětí, opět strach o blízké, počty úmrtí pacientů, příbuzných či kolegů a absence viditelného konce pandemie,“ vysvětluje.
Nechuť k práci i rodině
Množství telefonátů, během nichž Justrová volajícím pomáhá, vzrostl v říjnu a listopadu o třetinu. Jako nejtěžší hodnotí situace, kdy se lidem snaží být oporou při úmrtí někoho blízkého, ale i stavy, kdy je volající naprosto vyčerpaný a má nechuť k práci, rodině, kamarádům, koníčkům. „Místy je velmi obtížné najít způsob, jak dotyčnému pomoci a dodat mu naději. Snažím se aktivně naslouchat, hledat záchytné body, vhodné strategie zvládání stresu, eventuálně předat kontakty na další odbornou pomoc,“ míní zdravotní sestra.
Sama totiž jako zdravotník ví, jaký mohou mít prostá slova útěchy efekt. Občas je sama potřebuje.
Ostatně nežije ve vzduchoprázdnu a bolesti za poslední rok viděla na několik životů dopředu. „Pomáhají mi záchytné body – manžel, rodina, víra. Naše profese přináší nejen fyzickou, ale i psychickou zátěž. Ta je mnohdy horší než únava a vyčerpání. A správné slovo ve správný čas má velkou sílu. Pokud někomu díky tomu pomohu jít zase kousek dál, moje pomoc není marná a má smysl,“ uzavírá Eva Justrová.