Zbrusu nový projekt břeclavské obchodní akademie s názvem Chci se vrátit do práce, s podporou Evropského sociální fondu, pro ni ale znamenal záchranu. Novou výzvu. Příležitost.
„Už jsem byla opravdu zoufalá. Nemohla jsem sehnat práci. Jednu dobu jsem to chtěla i vzdát a říkala si, že sednu i za kasu v supermarketu,“ vzpomíná s kyselým úsměvem bývalá učitelka v mateřské školce.

„Jednoho dne jsem dostala v mateřince prostě padáka. Neměla jsem šanci získat místo, ptala jsem se snad všude, proto jsem se rozhodla pro rekvalifikaci.“
Návrat do školních lavic nebyl ale žádný med. „Bylo to náročné. Docházelo se čtyřikrát týdne až na sedm hodin. Na akademii jsem skončila nyní, a to jsem nastoupila v únoru,“ zdůraznila. Nabytých vědomostí si ale mimořádně cení. „Byl to kurz zaměřený na ekonomickou sféru. Navíc jsem přičichla i k angličtině,“ pochvaluje si.

„Naštěstí jsem měla nějaké zkušenosti s počítači a programy. Byli tam lidi, kteří snad seděli u klávesnice poprvé. Pro ty to bylo hodně těžké.“
Odnesla si však i trpkou zkušenost. Zákon silnějšího, připravenějšího, lepšího totiž neplatí jen v přírodě.
„Nastoupilo nás do kurzu pětadvacet. Nicméně dokončilo jen patnáct. Někteří neprošli pedagogicko – psychologickými testy. Zprávu o tom, kdo končí, jsme dostali v obálkách. Bylo to pro nás hrozně stresující,“ přiznává.

Účel ale náročné školení splnilo. „Už jsem zaměstnaná. Dostalo se nám totiž i praxe. Tu jsem vykonávala v Gumotexu. Teď jsem jen přešla na jinou pozici, přesunula jsem se na ekonomický odbor,“ usmívá se.
A pocity? „Jsem ráda, že to tak dopadlo. Ale nebudu zahálet. Chtěla bych si udělat kurz pro účetní,“ plánuje sympatická čtyřicátnice.