Choulí se do vysokých límců a natahují si čepice. Mnozí už také stojí u stánků a z kádí vybírají si kusy, které si ještě živé odnášejí domů. Ti, co stojí příliš blízko, čas od času dostanou od mrskajících se kaprů pořádnou sprchu.

Při nahlížení do jedné z kádí se jí neubrání malý chlapec. „Mami, ona mě ta ryba zamokřila," stěžuje si. Když se otočí, aby se rozhlédl po matce, padá do bláta.

Zástupy dětí také pozorují rybí rekordmany, které rybníkáři vystavili v sádkách u cesty. Vévodí jim jedenašedesátikilový sumec Pepa, k vidění je ale i metrová štika Berta nebo devatenáctiletý Amur bílý Vasil. „Snažíme se, aby se lidé při výlovu dozvěděli něco o práci rybníkářů a rybářů i o rybách. I když někomu třeba ryby moc nechutnají, tady mohou zjistit, že čerstvá a dobře připravená ryba je velmi chutná," říká za pořádající Rybníkářství Pohořelice obchodní náměstek Pavel Míšek.

Právě rybí speciality lákají nejvíce zájemců. K dostání je rybí sekaná, kapří hranolky, různé úpravy candátů, amurů, tolstolobiků nebo i exotičtější rybí tortila.

Největší zájem ale mají návštěvníci o rybí polévku nebo grog. V promrzlých rukách svírají papírové kelímky. „Jezdíme sem pravidelně a za každého počasí, takže jsme byli na zimu připravení. Jenže ten vítr je nepříjemný. Zvlášť když člověk čeká ve frontě," upozorňuje Helena Boháčková, když čeká ve frontě na zpracované ryby.

V nabídce zde totiž mají kromě vykuchaných celých ryb i filety nebo jen rybí hlavy a vnitřnosti na polévku. Zájem mají zákazníci také o uzené speciality.

Podívanou na hladině rybníka doprovází také zábavný i kulinářský program. Hned u vchodu zájemci kupují výherní los a na výherním kole zkouší štěstí. Výherce si odnáší pohořelického kapra zdarma.

Šéfkuchaři předvádí divákům různé tradiční i exotické recepty. Rybáři mezi sebe navíc přijímají novou členku. Ta ale musí podstoupit křest ledovou vodou, po kterém se musí nejen převléknout, ale i zahřát.

Po desáté dopoledne už jsou polní parkoviště u Vrkoče téměř plná. Tráva je mokrá a autům na ní prokluzují kola. Příliš nepomáhá ani vrstva slámy, kterou organizároři vysypali alespoň u výjezdu. „Zkuste se mírně rozjet, počtejte až zastavím dopravu," nařizuje jednomu z uvízlých řidičů ostraha parkoviště.

Jen o několik desítek metrů dál na křižovatce řídí dopravu policie. Směrem od Brna před křižovatkou už stojí asi tříkilometrová kolona.

Rybina se mísí s vůní svařeného vína celý víkend také nad jedovnickým rybníkem Olšovcem. K vidění jsou tam kromě amurů, tolstolobiků a kaprů i líni, candáti a sumci. Mezi rybáři, kteří se činí s podběráky, třídí, váží ryby a nosí je do kádí, pracuje i jedna slečna. „To je sousedka. Nedala si říct. Už se i vyválela v blátě, ale maká jako ostatní,“ chválí mladou rybářku šéf jedovnických rybářů Josef Kocman.

Ten už loví kapry v jedovnickém revíru přes čtyřicet let. Pod rukama se mu mrskají štíhlé štiky. „Moje srdcovka je candát,“ ukazuje do vedlejší kádě.

Na tradiční výlov se přišly podívat davy lidí. Cestu lemují stánky s občerstvením. Grilované a uzené maso, párky v rohlíku nebo palačinky. Nejdelší fronty jsou podobně jako na výlovu Vrkoče u rybích specialit. Tácek s kapřími hranolkami si nese Ivana Plachá. Přijela s přáteli z Brna. „Zamlada jsme jezdili autobusem a pak jsme si dali túru zpátky do Brna. Teď už jezdíme autem,“ vzpomíná žena.

Kromě kapřích jsou k dostání i okouní a sumčí hranolky a další ryby na grilu. „Kdepak, to si nedáme. Už jsme je zkusili a byli jsme zklamaní. Je to takový fast food,“ hodnotí připravené pokrmy Simona Martinová. Jezdí sem s manželem pravidelně z Brna. Ryby si koupí a upraví doma. Před tím si dají svařák a bramborák, projdou se kolem rybníka.

Davem se prodírají lidé s igelitkami. Nesou si domů ryby živé nebo zpracované místními rybáři. „Koupil jsem dva kapry. Jednoho vyudíme a druhý půjde do mrazáku,“ řekl Leoš Zouhar, zatím co se mu mrská taška v ruce.

Zájem mají zákazníci také o jiné druhy. „Já mám candáta. Udělám ho zprudka na oleji. Nedávám moc koření, jen trochu kmínu. Na talíři se zakape máslem a citronem,“ prozradil recept Josef Zukal.