Na mikulovském zámku při prezidentské návštěvě Miloše Zemana. „Je to milé překvapení. A zároveň velká čest. Určitě jde o nejvyšší ocenění, které jsem kdy dostala," považuje si je Chalupová.

Držitelka Zlatého odznaku J. K. Tyla za zásluhy o rozvoj amatérského divadla z roku 2007 věnuje boleradickému divadelnímu spolku stále hodně času. „Ještě nemíním dát ruce do klína. V divadle jsme začali připravovat nové představení, Divou Báru od Boženy Němcové, kterou přepracoval Milan Uhde," prozrazuje Chalupová.

Kolik už má za sebou režijních počinů, nemá boleradická rodačka spočítané. „Je toho dost, většinou jedna dvě hry za rok," říká žena, která již jako učitelka češtiny a tělesné výchovy na školách v okolí vedla dětské ochotníky. Od sedmdesátých let minulého století přišla řada i na samostatnou režii větších divadelních kusů v souboru dospělých.

Chalupová přitom začínala na druhé straně. Jako ochotnice. „V mládí jsem divadlo radši hrávala. Pak ale režisér nebyl, a nakonec tato práce zůstala na mně. Začalo mě to těšit víc než hraní, snad proto, že se nám dařilo," přemítá.

Rok na vsi a rodinná podpora

Za největší úspěch bere hru Rok na vsi podle románové kroniky bratří Mrštíků. Na Jiráskově Hronově v roce 1997 s ní byl soubor označený jako divadlo roku.

Chalupová je boleradickým patriotem. „Měla jsem nabídky i odjinud, ale narodila jsem se tady a bydlím hned vedle divadla. Vždycky jsem chtěla, aby se boleradickému souboru dařilo. Teď jsem ráda, že máme opravené, krásné divadlo," povídá režisérka.

O nápady nemá nouzi. „Mám v hlavě spoustu her, které bych ještě chtěla zpracovat. Vždy mám něco v rukávu. Nikdy ale neprozrazuji nic moc dopředu. Nechci to zakřiknout," usmívá se.

Amatérské divadlo a režie jsou pro ni spíše než koníčkem jedním „velkým koněm".

Podporu má dle svých slov jak v manželovi, tak v dceři, o níž hovoří jako o své možné nástupkyni. „Dcera začíná dělat divadlo s mládeží, což mě těší. Vždycky se mi směje, když jí říkám, že pracuji na svojí poslední hře. Pak přijdou zimní večery a já už mám na nočním stolku haldu knížek, kterými listuji," vypráví Chalupová.

V Boleradicích má divadlo více než stoletou tradici, ochotníků je zhruba třicítka. „Abych uspokojila co nejvíc lidí, vybírám hry, kde je více postav. O to je potom práce náročnější. Někdy je potíž, dostat všechny herce na zkoušku," uvádí režisérka. Spolek bratří Mrštíků nyní obnovuje i úspěšnou Noc pastýřů.