Patnáctiletá Iveta Jakubčíková ze Šakvic na Břeclavsku studuje gymnázium a baví ji psaní. V tom se příliš od svých kamarádů neliší. Ona však v dubnu pojede na výcvik do vesmírného centra v Belgii. „Stala jsem se záložní dokumentaristkou,“ říká hrdě hnědovlasá Iveta.

Semifinále Expedice Mars 2009 začalo na hvězdárně v pátek odpoledne. „Vyplňovali jsem různé psychotesty, zúčastnili jsme se přednášek a kurzů,“ vysvětluje studentka. Nejvíce ji bavil test, ve kterém popisovala, co jí připomínají černé skvrny na papíře. „Připadala jsem si jako v amerických filmech, kde tyto testy vyplňují masoví vrazi,“ směje se Iveta. Jak v testu dopadla se však nedozvěděla. „Výsledky jsou tajné. Ale určitě si něco o těchto testech přečtu. Moc mě zajímá, jak jsem asi dopadla,“ říká studentka.

V neděli semifinále skončilo vyhlášením hlavní posádky a záložní posádky. „Hlavní posádka se zúčastní simulovaného letu do vesmíru v Belgii, my záložáci tam však pojedeme taky a projdeme stejným výcvikem. Kdyby se někomu něco stalo a nemohl se zúčastnit, přijde řada na nás,“ vysvětluje Iveta.

I kdyby se samotné simulace letu nemohla zúčastnit, soutěžení v Expedici Mars si pochvaluje. „Vždyť se mohu podívat do Belgie a zúčastnit se výcviku. Navíc už na tomto semifinále jsem si vyzkoušela mnoho dovedností a dozvěděla se zajímavosti z biologie i vesmíru,“ usmívá se Iveta.

Ještě před nedělením semifinálem v Brně se konala výběrová kola prostřednictvím internetu. „To jsem psala různé reportáže či projekty,“ říká. Letošní Expedice Mars je už šestým ročníkem této soutěže. „Dozvěděla jsem o ní od kamaráda, který se loni také stal záložákem a jel do Belgie,“ vypráví Iveta.

Každá posádka se skládá z funkcí počítačového inženýra, palubního lékaře – biologa, dokumentaristy, geologa – architekta a astronoma – navigátora. „Já jsem dokumentaristka, takže budu zapisovat život posádky, vést palubní deník nebo fotit členy výpravy,“ říká Iveta. Dodává, že odmalička ráda píše a baví ji literatura, proto se přihlásila na tuto pozici.

O vesmír a kosmonautiku se zajímá jen okrajově. „Jako malou holku mě to hodně bavilo, ale dnes už na to nemám moc času. Kromě studia na gymnáziu se učím hrát na violoncello, chodím do dramatického kroužku, do tanců břišních i folklórních, do ruštiny a ještě se učím psát všemi deseti,“ vyjmenovává všechny své aktivity.

Nad účastí v příštím roce krčí rameny. „Možná přenechám místo dalším soutěžícím. Navíc se budou blížit mé sedmnácté narozeniny, a to už je věková hranice účasti expedice,“ dodává dokumentaristka­.