Asi před rokem třásla Českem událost, zda se má Praha stát kandidátským městem pro olympijské hry v roce 2016 a 2020. Tehdy byla Česká republika rozdělena na několik táborů. Nedávno se v Praze objevila dokonce antiolympijská kampaň, ve které vystupují známí čeští kriminálníci a jejich fotografie zdobí nápis „Všichni jsme v národním týmu“. Tím dosáhl český sarkasmus vrcholu.

Na kandidaturu se Praha připravuje již několik let. Hlavním cílem se zdá být vytvoření příležitosti na stavbu nové infrastruktury a podpořit rozvoj města tam, kde na to v rozpočtu nezbývají peníze. Samozřejmostí je vyhlídka velkých zisků. Praha má výhodu v tom, že by musela postavit pouze dvě nové sportovní haly. Avšak ty má v plánu i bez olympiády. Asi největším problémem je infrastruktura. Tu by muselo město stihnout přebudovat do roku 2016, což je téměř vražedný termín.

Tokio je jedním z rivalů Prahy v kandidatuře na hry v roce 2016. Toho jsem si všimla hned, když jsem vystoupila z letadla. Všechny kandelábry, stěny v metru i vládní budovy zdobí plakát nebo vlajka s pětibarevnou stužkou, znázorňující barvy pěti kontinentů, a pod ní velký nápis Tokio 2016 – applicant city.

Na Tokyo tower, červené obdobě Eiffelovy věže, svítí číslo 2016. Na autobusech jezdí fotografie sportovců v nadživotní velikosti. I známé postavičky z komiksů, seriálů nebo her, jako je nintendo, se oblékly do barev olympiády.

Naposledy hostilo Tokio olympiádu v roce 1964 a asi to byla velkolepá podívaná. Věra Čáslavská zde získala tři zlaté medaile a dobyla si srdce Japonců, dodnes na ni vzpomínají. Díky této olympiádě vznikla v Tokiu sít mimoúrovňových dálnic a křižovatek, které výborně slouží dodnes. Plavecké a atletické haly, vytvořené dle unikátního architektonického projektu, nevypadají jako většina takto starých hal v Česku, tedy na zbourání. Jsou natolik výjimečné a udržované, že by se měly stát hlavní dominantou i případných olympijských her.

Když si člověk pročte listinu kandidatury Tokia, zjistí, že hlavní výhodou olympiády by byla malá vzdálenost téměř veškerých sportovišť. Sami organizátoři to nazvali Kompaktní olympijské hry. Využívala by se pouze stávající sportoviště. Další konstrukce nezbytné pro olympiádu, avšak nepotřebné pro město, by byly dočasné a posléze by se jednoduše rozebraly.

Infrastrukturu má město skvělou. Co si však nedovedu přestavit, je slib, že dopravní špičky vytvořené olympiádou nenaruší běžný život občana. V Tokiu je totiž občas lépe jít pěšky než si vzít auto. Největší důraz je však kladen na životní prostředí a na to, že výstavbou, zvýšenou dopravou ani ničím jiným nebude ovlivněno.

Ze všeho tady dýchá národní soudržnost a touha něco dokázat nejen světu, ale hlavně sobě. A ačkoliv nejsem zastáncem pořádání olympijských her v Čechách, myslím si, že když už jsme do toho šli, mohli bychom alespoň na chvíli opustit ten typický český sarkasmus a projevit také trochu národní hrdosti.

Lenka Sedláková

Autorka je projektantkou vodních staveb žijící v Japonsku