Ve svém ateliéru ve Valticích pořádal v listopadu dny otevřených dveří. Ty měly trvat až do devatenáctého prosince, ale kvůli nemoci už skončily. „Bohužel jsem onemocněl, a tak není teď možné dělat prohlídky," krčí Frantel rameny.

Zájemci si u něj poslechli vše o přesném postupu při výrobě hliněného nádobí či ozdob. Dozvěděli se i něco 
o něm samém.

Z rodného města šel Frantel na studia do Brna. „Studoval jsem na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity na učitele prvního stupně se specializací na výtvarnou výchovu," vypráví umělec.

Při studiu se seznámil 
s akademickým sochařem Romanem Wenzlem a do světa keramiky se zcela ponořil. Její výrobou se intenzivně zabývá od roku 1991. „O tři roky později jsem se stal členem Sdružení keramiků 
v Brně. Od té doby se tomu věnuji profesionálně," doplňuje osmačtyřiceti­letý muž.

Svoji první dílnu měl v Mikulově, kde také žije. Tu po několika letech opustil a nyní je jeho útočištěm ateliér ve valtické galerii Reistna, kde vytváří kameninové nádoby 
a dekorativní předměty polévané většinou zemitými nebo živlovými glazurami. „Vyrábím si je sám z nejrůznějších přírodních surovin. Nemám moc rád ty kupované," prozrazuje Mikulovan.

Na hrnčířském kruhu vyrábí především užitkové nádobí. „Za den se dá udělat zhruba takových padesát menších hrníčků. Ale než je výrobek hotový se vším všudy, s glazurou a zdobením, zabere to někdy i deset dní," vypočítává Frantel.

Ve své tvorbě se inspiruje převážně díly japonských, čínských a korejských keramiků. „Nápady ale čerpám také od kolegů. Zajímá mě, co dělají ostatní," dodává umělec na závěr krátkého povídání.