Marcela Petrjánošová z břeclavské městské části Poštorná jela zrovna autobusem, když v rukou držela poslední číslo týdeníku Nový život. A nevěřila vlastním očím. Šokovalo ji vyprávění osmačtyřicetiletého Václava, jenž je odkázaný na pomoc pracovníků azylového domu. Žena přišla se zcela jinou verzí příčin jeho sociálních problémů.

Podle ředitele břeclavské Charity Josefa Gajdoše se jeho podřízení čas od času s povídáním, které se při srovnání se skutečností liší, setkávají. „Nic po něm nechci, a už vůbec ne mu nějak ublížit. Ale nadzvedla mě věta, že by raději umřel, než někde kradl," tvrdí Petrjánošová.

Vyprávěla, že se poznali před deseti lety, kdy mu s rodinou poskytli přístřeší na zahrádce. Součástí chatky byla například televize a další vybavení. „Dohodli jsme se na režimu s tím, že platit si bude pouze elektřinu. Manžel má stavební firmu, tak ho zaměstnal. Do práce chodil pravidelně," pokračovala žena.

Problém podle ní nastal po několika měsících, kdy s rodinou na zahradu přijela. Žena líčí, že zmizelo téměř vše, co bylo z kovu. Včetně sekačky či motorů. Dohodli se, že škodu bude splácet z výplaty.

Na Pražský hrad

Komplikace ale pokračovaly a vyvrcholily tím, že na adresu Petrjánošových přišly dopisy s vyčíslením mužových dluhů. A nakonec oznámení o aukci majetku. „Dodnes nevím, jak je to možné. Nikdy u nás neměl trvalé bydliště. Zřejmě jen někde nahlásil naši adresu. Nikdo to tehdy neověřoval. Jako kdybych si já mohla nahlásit, že bydlím na Pražském hradě," kroutila žena hlavou.

Tehdy se jejich cesty rozešly. Václav (redakce příjmení zná, ale ponechává jej dle dohody v anonymitě – pozn. red.) se objevil při nedávné Noci venku, kterou pořádali zástupci břeclavské Charity. Cílem bylo pomoci lidem v sociální nouzi.

Návštěvníci nosili jídlo v minimální hodnotě padesát korun. Mužovo vyprávění osudu se však od toho zmíněného zcela lišilo. Tvrdí, že hledá jakoukoli práci a byl vděčný za každý přístřešek. A na ulici se dostal poté, co jeho partnerka z nenadání prodala byt. Jako bezdomovec podle svých slov odmítal krást.

Podle získaných informací Břeclavského deníku Rovnost patřil v poslední době na ulici k bezproblémovým lidem. „Snažíme se, aby lidé u nás byli poctiví zejména sami k sobě. Nesmí se obelhávat. V kontaktu jsou s nimi hlavně sociální pracovníci. Určitě se ale setkáváme s tím, že se vyprávění osudu se skutečností liší. Řada lidí má na své horší situaci vlastní podíl," sdělil ředitel Charity Gajdoš.

Vedoucí azylového domu Veronika Heklová mínila, že se její kolegové dozvídají podrobnosti o životech klientů až s postupem času. „Je to logické. Jakmile někoho neznáte, neřeknete mu o sobě hned všechno. I když se k nám někdo opakovaně vrátí, jsem zastáncem toho, že by měl dostat druhou šanci. Někteří však mají problém se přizpůsobit režimu a chtějí být raději na ulici," uvedla Heklová.