Sedmapadesátiletý vinař Ludvík Maděřič podniká s vínem v Moravském Žižkově od roku 1993. Je ženatý, má dva syny a vinnou révu pěstuje na pětadvaceti hektarech. Ročně vyprodukuje 350 tisíc litrů vína. V sortimentu má vína jakostní přívlastková, ledová, slámová i sekty.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Vinařství se v naší rodině předávalo po generace, můj otec vyráběl víno stejně jako můj děd. V podstatě jenom drobná náhoda změnila neznámého vinaře s několika hlavami révy na firmu s pětadvaceti hektary vinic a výrobou tří a půl tisíc hektolitrů. Tak už to v životě bývá, celý řetězec událostí začal nevinným nabídnutím kalíšku vína cizí paní na dovolené.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Nevím, jestli je to tajemství, ale spíš bych to nazval podstatou. Vyrobit dobré víno vyžaduje cit, lásku k práci a správný kolektiv lidí, na které se dá spolehnout. Je to obrovské klišé, ale platí to beze zbytku. Vše je jen o píli a poctivé práci. Až na prvním místě jsou ovšem peníze. Výborných vín od neznámých vinařů se vyrábí velké množství, ale bez reklamy a propagace se o nich nikdo nedozví. Finance jsou důležité i pro hygienický a moderně vybavený provoz, jehož cena se pohybuje nad možnostmi většiny drobných vinařů.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Základním pravidlem je pro mě výroba vín pro lidi. Vyrábíme vína odrůd klasických na Moravě způsobem, na který jsou naši zákazníci zvyklí. Víno musí být aromatické, ne příliš sladké, vhodné k jídlu. Jeho cena nesmí být neopodstatněně přemrštěná. Samozřejmě jsou výjimky z těchto pravidel, slámová a ledová vína sladká být musí.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
No nejsem zrovna tím, kdo by mohl denně vypít dvě tři lahve. Starám se o práci příliš velkého počtu lidí na to, abych mohl být veselý celý den. Často sedím za volantem na cestách, výjimkou jsou jen setkání s přáteli, ale ani pak to není o vytrvalém popíjení jednoho vzorku vína. Mnohem častěji mě zastihnete při ochutnávání. Raději ochutnám padesát různých vzorků. Ve sklepě mám asi sto nádrží s vínem, kde se kontrola provádí hlavně ochutnáváním. Projít pravidelně sto nádrží a dát si z každé byť jen půl deci, je dohromady pět litrů vína. Je to možná barbarské, ale při takové prohlídce se musí víno vyplivovat.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Nejlepší chvíle zažívám v příjemné společnosti, která má víno ráda. Potěší snad každého, pokud je od zákazníků pochválený. Nejhezčí je děkovný opis napsaný zpětně po akci nadšeným konzumentem. Úspěchů na vinařských akcích si sice cením, ale nemají pro mě větší význam. Nejhorší chvíle asi byla nehoda, která se mi před lety přihodila v traktoru. Udělal jsem s ním kotrmelec a zachránil mě kolega náhodou jedoucí kolem. Dodnes mám na tuto nepříjemnost památku.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Jak jsem již řekl, ocenění odborných degustátorů mám plnou skříň. Potěší opravdu jen upřímná radost zákazníků. Uvedu příklad. Den vín v růžovém je pořádaný každé jaro a má velkou návštěvnost. Odborná komise naše vína zařadila mezi nadprůměrná vína, ovšem ne na vrchol. Ale z bezmála tří set vzorků jsem podle laiků měl všechna vína v první desítce nejoblíbenějších.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Jsem zastáncem tradičních odrůd a moderních postupů výroby vín. Produkujeme většinu vín, která jsou určená ke konzumaci „za mlada“, to znamená do tří až čtyř let. V archívu mám sice několik nejlepších vzorků různých ročníku, ale preferují mladá ovocitá vína. Nejsem zastáncem pokusných metod, ale ani jejich odpůrcem. Pokud dostaneme od zákazníků signál pro změnu, jsem ochoten jejich přání vyslyšet, ale jen do určité míry. Krása vína spočívá především v jeho pitelnosti. Chceme hlavně dokázat držet stejnou kvalitu napříč všemi ročníky.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Bohužel mě nepříjemně zasáhl osud mého kolegy Jarka Čecha, se kterým jsem měl velice blízký vztah. Odešel nedávno po dlouhé nemoci. Byl to výjimečný muž. Dokázal projít těžkými situacemi nejen zdravotními, ale i obchodními, při rozchodu se svým dlouholetým partnerem z firmy s úsměvem na rtech a nadhledem. Doufám, že tam nahoře jej čeká jen to nejlepší vinařské nebe. Dalším kolegou je pak Radek Králík, vždy usměvavý a žoviální kamarád. Nemůžu ale říct, že bych si nevážil i ostatních. Vinaři, ač konkurenti, jsou velice přátelská rodina.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Doufám. V současnosti oba moji synové pracují ve firmě, sice na rozdílných postech, ale oba jsou velmi zapálení. Celá rodina jsme vinařství obětovali skutečně mnoho, musím poděkovat zejména své ženě. Bez jejího zázemí a pomoci bych nikdy nedokázal ani polovinu věcí. Věřím, že pro syny firma nebude jen práce, ale životní cíl. Věřím v budoucnost firmy, snad i vnukové nebudou stát bokem a brzo se k firmě přidají.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Jelikož je léto, vřele bych ke konzumaci doporučil růžové víno, konkrétně Cabernet Moravia rosé, kabinetní víno 2010, polosuché. Je to velmi osvěžující víno s příjemně vyrovnaným cukrem a kyselinou, vůní a chutí ostružin a medu. Letní večery jsou ideální pro grilování nebo třeba jen posezení pod hvězdnou oblohou s talířem sýrů a sklenkou vína. Zábava by se neměla točit kolem vína, ale víno by mělo zábavu vždy zpestřit. Ludvík Maděřič