V Dobrém Poli žije kolem čtyř set obyvatel. Vesnice se topí v dluzích a navíc ji trápí žaloba lidí, kteří si nárokují pozemek s radnicí a přilehlou zahradou. Mimosoudní vyrovnání nepřipadá kvůli zadluženosti obce v úvahu. Kdyby soud prohrála, neměla by úřad kam přestěhovat.

„Podle rozhodnutí soudu máme vydat budovu obecního úřadu, pozemek pod obecním úřadem a zahradu vedle školky,“ vypočítal starosta Dobrého Pole Bohumil Ott, který má k rozsudku výhrady.

Samosoudce má dle rozsudku za prokázané, že vlastnictví na stát nenastalo dobrovolným prodejem, ale na základě nedobrovolného a neodůvodněného odsunu celé rodiny. Starosta prý například zjistil, že část zahrady se dostala v roce 1941 do majetku obce, což mu přijde podivné. Původní chorvatské obyvatelstvo totiž komunisté vystěhovali v roce 1950.

Obec nabyla radniční budovu asi před šesti lety, když požádala o bezúplatný převod Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Ten souhlasil, ale podle starosty neupozornil, že je tento objekt zatížený soudním sporem. „Najednou byla zažalovaná i obec,“ vysvětlil Ott. Vesnice tím získala danajský dar.

Změnili žalobu

Děti původních majitelů se o budovu a pozemek soudí už asi patnáct let. Nejdřív podle starosty Dobrého Pole žádaly o vrácení s tím, že jde o zemědělskou usedlost. Krajský soud žalobu zamítl. „Pak si dovedly svědkyni, která řekla, že tam předtím údajně bylo krejčovství. Změnily žalobu a soudce okresního soudu rozhodl, že jim musíme majetek vrátit, přestože tam spousta věcí není dořešená,“ poukázal Ott.

Sedmasedmdesátiletý rodák Jan Feigerl si pamatuje, že v té době skutečně v budově fungovalo krejčovství. Když Chorvaté odcházeli z Dobrého Pole, bylo mu devatenáct let. „Krejčovství měla Mariana Drobiličová, která se provdala za Maršu. Jestli za to při odchodu dostali nějaké peníze, to skutečně nevím,“ uvedl pamětník.

„Mí klienti soud vyhráli,“ podotkl právní zástupce žalující strany Alois Deutsch s tím, že obec se bude s největší pravděpodobností odvolávat. „Nabízeli jsme mimosoudní vyrovnání, ale pan starosta se na to díval velice odmítavě,“ poukázal advokát.

Obec neměla jinou možnost. „Máme dluh ve výši 6,3 milionů korun, který jsme zdědili po našich předchůdcích. To je ta neuvážená kanalizace, která se dělala hrozným způsobem,“ ohlédl se starosta do minulosti. Vesnice tím pádem nemá na vyplacení majetku ani vindru.

Zároveň se přirozeně bojí možnosti, že soud prohraje a bude muset úřad přestěhovat. Nezbylo by, než jít do zdevastované staré školy, kde ovšem není voda a nefunguje elektrika. „Nebo bychom museli zrušit knihovnu a nastěhovat se tam,“ nastínil Ott.