„Jednou večer jsem slyšela na půdě ránu, ale nevěnovala jsem jí pozornost, protože tam často běhají kuny. Po pár dnech jsem se tam nakonec šla podívat a uprostřed leželo něco neznámého,“ popisuje žena, která si nepřála zveřejnit své příjmení.

S dcerou pak společně vyfocený nález srovnávala s obrázky na internetu a zjistila, že jde o náboj z války. Přivolaly proto policisty, kteří zalarmovali pyrotechniky. Ti po hodině přijeli a objev identifikovali jako dělostřelecký granát z první světové války. Kvůli zajištění museli na dvě hodiny odejít z okolních domů i nejbližší sousedé.

„Moje domněnka je, že ta věc byla celou dobu na jednom z trámů. Měla i stejnou barvu. Každý rok se pak po milimetrech posunovala, až spadla,“ myslí si důchodkyně, jež měla štěstí. Granát, který byl na půdě, dopadl nad ložnicí, kde spí.

Žena vzpomíná, že dům postavila v roce 1906 rodina Schotnerů. Jeden ze synů za války sloužil v Prostějově, nebezpečný náboj tak může pocházet od něj. Přitom funkční dělostřelecký granát starý sto let už pomalu patří k unikátním nálezům.

Pyrotechnik Karel Václavek tvrdí, že devadesát procent dnes objevených granátů z první světové války sloužilo vracejícím se vojákům jako suvenýr. Něco jako těžítka zbavené trhaviny.

„Nevybuchnou. Každopádně se ale může stát, že lidé najdou stále funkční. Pak záleží, v jakém ležel prostředí. Je pravda, že tyto granáty nebyly tak účinné jako ty ve druhé světové válce, přesto sloužily k zabíjení. Čili jsou životu nebezpečné,“ líčí varovně pyrotechnik.

Břeclavi se sice skoro století staré boje vyhnuly, ovšem v roce 1917 se stala útočištěm pro desítky židovských rodin prchajících z Halíče. „Ztráty domácích lidí navíc zaznamenaly téměř všechny obce na Břeclavsku. K odvodu museli sedláci, za které pak těžkou práci dělaly ženy,“ poznamenala ředitelka břeclavského muzea Alena Káňová.