„Jsem tu šťastnější než ve městě. Mám tu větší klid. Jezdí sem málo aut a proto je tady lepší vzduch. Na zahrádce si navíc můžu vypěstovat zeleninu, která je jinak drahá. Nakupovat ale stejně jezdím do města na kole,“ popisuje důchodce, který si chatku v kolonii postavil s pomocí svých kamarádů již v jednasedmdesátém roce.

Pamatuje si i na časy, kdy ještě nebyly jednotlivé parcely oddělené ploty. „Původně tady bylo jen pole. Lidé si odkoupili pozemky. Někteří jsou u hřbitova dodnes v podnájmu. Potom ale lidé začali jezdit autem po parcelách a byl konec,“ vysvětluje zahrádkář, který před důchodem pracoval čtyřiadvacet let na dráze.

„Když tady žádné ploty nebyly, tak se tu nekradlo. Dnes tu ploty jsou a krade se tu hodně. Naproti má chatu policajt a i toho už několikrát vykradli,“ popisuje Antonín Kotrč.
On sám si proto do svého zahradního domku pořídil psa, který mu dělá společnost.
Na houby zahrádkář příliš nechodí, protože podle jeho slov moc nerostou. Lákají ho spíše ryby. „Dřív jsem se chodil také koupat do Dyje. Před dvaceti lety v ní byla čistá voda a její břehy byly obložené lidmi. Každý, kdo šel z práce, se u řeky zastavil,“ vzpomíná na staré časy Antonín Kotrč.

V zahradní osadě Na Širokých je odhadem až dvě stě deset zahradních domků. Asi deset obyvatel v nich žije na stálo. Trvalou adresu mají nejčastěji v Břeclavi, někteří se sem ale přistěhovali i z Brna. Vyměnili rušné město za poklidný život v přírodě.
„Z původních osadníků už jich tady moc není. Těm, co tu zbyli je už přes osmdesát. V osadě jsou už čtyři pětiny nových lidí. Jezdí sem i mladí lidé nebo rodiny s dětmi na víkend. To je potom ulička mezi domky zaplněná auty,“ uzavírá své vyprávění Kotrč.