Spousta otazníků, nedůvěra a obavy panují kolem chování některých lidí v zahrádkářské kolonii Tovární v břeclavské městské části Poštorná. Usilují totiž o změnu územního plánu tak, aby se v lokalitě daly stavět domy. Někteří zahrádkáři se ale postavili na odpor. Bojí se nekalých úmyslů a spekulantů. Proto se hlasitě ozvali před břeclavskými zastupiteli.

„Trváme na tom, aby celá oblast byla zachovaná jako zahrádkářská oblast. Víme, že vlastník jednoho pozemku tam má zájem stavět. Zřejmě penzion. Ale my tam máme vinohrady, které jsou tam čtyřicet let vysazené,“ argumentovala v úterý večer na zasedání břeclavských zastupitelů jedna z nespokojených žen.

Namísto zahrad penzion?

V zahrádkářské kolonii na kraji Břeclavi je asi padesát vlastníků pozemků. Někteří se přitom ke změně vůbec nevyjádřili. Sedmnáct lidí se podepsalo pod dokument s požadavkem změny územního plánu. Šestnáct dalších zahrádkářů proti tomu podalo námitku.

„Tyto problémy začaly odkoupením jedné zahrádky. Její majitelé pak skoupili několik dalších. To už bylo podezřelé. Tito lidé se snažili o změnu územního plánu už několikrát. Je zajímavé, že se dali dohromady ti, kteří by se tam patrně chtěli podnikat. To vím z doslechu,“ uvedla Adriana Lehutová, která se do záležitosti rovněž vložila, byť sama nemá v lokalitě zahrádku.

Dva majitelé podle jejích slov oslovovali zahrádkáře s určitými lejstry, aby mohlo dojít ke změně územního plánu. „Bylo potřeba, aby se dali dohromady i s ostatními majiteli parcel. Ale podle mých informací někteří z nich ani nevědí, že nějaký návrh podávali,“ podotýká nespokojená žena.

Jedná se podle ní o starší lidi, kteří si kopou na zahrádce a o víc se většinou nestarají. „Když za nimi někdo přijde s pětistránkovým elaborátem, tak v něm nebudou číst,“ je přesvědčená Lehutová.

Zahrádkáři, kteří se věcí nechtěli zabývat, jsou tak přesto zahrnuti ve změně, kterou v úterý večer projednávali zastupitelé. „Dnes tady nejsou a myslím si, že ani nevědí, že se o nich rozhoduje. Nemyslím, že by tam chtěli stavět domy. Jsou to důchodci, kteří si na zahrádky chodí odpočinout, něco si tam vypěstovat,“ zdůraznila Lehutová.

Jediným opatřením, aby jim zahrádky zůstaly zachované, je podle jejích slov to, že se zastupitelstvo zamyslí nad podivnými praktikami, které vedly k tomu, že někdo usiluje o změnu územního plánu.

Slovo proti slovu

Starostu Břeclavi Dymo Piškulu však její argumenty nepřesvědčily. Přiznal sice, že problémy s bydlením má město i v dalších zahrádkářských koloniích u letiště a za městským hřbitovem, ale tento jev se podle něj dá jen těžko omezit či zastavit. „Dostává tam na zadek životní prostředí. Nejsou tam zajištěné kanalizace. Ale na druhé straně nikdo by neměl bránit v možnosti stavět,“ podotkl starosta.

Jak dodal, zastupitelé by neměli mít právo sedmnácti lidem říct, že v lokalitě stavět nebudou, protože si to dalších šestnáct lidí nepřeje. „Zajímá mě, jestli tam je změna technicky možná. To území musí být řádně zasíťované a nenastane-li tam divoký obrat, budu podporovat změnu územního plánu,“ přiznal Piškula.

Zastupitelé však nakonec usnesení ke změně územního plánu nepřijali a záležitost vrátili příslušnému radničnímu odboru k dopracování. Zahrádkáři tak mají alespoň prozatím vyhráno.

Jak připomněli, je s podivem, že u zahrádek stojí pět a půl metru vysoký dům na ploše třiaosmdesát metrů čtverečních. V katastrální mapě je podle Lehutové uvedený jako zahradní domek. Jenže když se ptala na stavebním úřadě, zda si může postavit větší zahradní domek, dočkala se informace, že může, ovšem na ploše maximálně pětadvacet metrů čtverečních.