„Přišli jsme podívat na korunu a poděkovat panu kastelánovi, že se pouští do takových věcí. Slavnosti se mi moc líbí, jen je škoda, že přišlo méně lidí. Nic takového na zámku nikdy nebylo,“ říká nadšená Valtičanka Věra Urbánková.

Skutečně. Zámek ožívá v nezvyklou dobu. Zatímco v minulosti přes zimu spíše „spal“, letos je vše jinak a stejně to má zůstat také do budoucna.

A co že se návštěvnici tak líbí? Řečeno zapomenutým jazykem: lid prostý vtrhl na zámek a užíval si vína svařeného, specialit vepřových, vystoupení uměleckých, poslech písní vánočních či prohlídku sklepů vinných, jindy uzavřených.

Je sobota a slavnosti trvají už druhým dnem. Začaly vždy úderem poledne. „Velký zájem je o jitrnice, jelita, ovar nebo škvarky, ale nestačíme jich tolik dělat. Uspořádat tuto akci byl výborný nápad a byl bych stoprocentně nadšený, i kdybych se přišel jen podívat,“ vypráví řezník Pavel Bukovec, jenž se místo radovánek věnuje hladovým zákazníkům. Ti na nádvoří postupně pojídají celé prase.

„Zabijačka se ukázala jako velký tahák. Lidi na ni přišli už dopoledne. I když není taková zima, velký zájem je o teplé nápoje. Jen v kavárně se v pátek prodalo asi dvacet litrů vína,“ liboval si kastelán Michal Tlusták.

Kovář se předváděl

V uplynulých letech zámek hostil adventní zpívání, pro letošní rok se Tlusták rozhodl pro jarmark. A tak na jedné straně nádvoří předvádí práci umělecký kovář, na druhé si lidé kupují teplé nápoje.

„Zima je dlouhá, proto jsme se ji rozhodli oživit. Původně jsme program chtěli udělat jen na jeden den, ale nakonec jsme z toho rozhodli udělat víkendovou akci. Je to chyba. Například korunu už mnozí neuvidí. V pátek byla návštěvnost slabší, sobota už je na tom lépe,“ hodnotí slavnosti kastelán.

Za rok se jarmark na valtický zámek vrátí. Ovšem se změnami. Program bude jen v sobotu, aby se lidé sešli v jednom dni a v hojnějším počtu. „Myslím, že slavnosti jsou dobrý nápad. Nemohli jsme čekat, že napoprvé program vystřihneme zcela parádně. A hlavně nejde o zavedenou akci. Velké jarmarky, jako třeba v Mikulově, se konají snad dvacet let a lidi si na ně zvykli. My teprve začínáme,“ říká kastelán za rozléhajících se vánočních písní a vůně svařeného vína.

S přibývajícími hodinami je ledová koruna stále menší. Už dávno ztratila vyšperkované detaily, nad kterými sochař Michal Plotěný trávil hodiny práce v mínus deseti stupních Celsia a spotřeboval desítky litrů vody. Kdo přišel pozdě, měl zkrátka smůlu.