Projekt, který znovu vrací zaniklé kapely na podium, je vzácný nejen v Břeclavi, ale i v celé republice. Co znamenají Ozvěny pro tebe samotného?

Nejvíc mě baví, že se sejdou muzikanti a lidi, kteří na živou muziku chodili a rádi ji poslouchali. Kvůli tomu Ozvěny vznikly. Aby se lidi ve veteránském věku aspoň jednou za rok sešli a pobavili. V mládí jsme frčeli na rocku, tak proto ten nápad s rockovými ozvěnami. Je skvělé po x letech slyšet partu, na které člověk ulítával jako adolescent a ve snu by ho nenapadlo, že ji ještě někdy uslyší. To je na tom asi to nejlepší.

Letošní sestava je pestrá – trash metal, revival rockových legend, undergroundové Matky z Východu. Na co z programu se těšíš nejvíc?

Na všechny, i když to nemusí být zrovna muzika, kterou bych poslouchal. Klobouk dolů před kapelami, které se sešly jen kvůli tomuhle projektu. Protože jen muzikant ví, jaké je dlouho nehrát. Vrátit se k tomu je velká dřina a bolest. Těším se ale taky na uvedení Stanislava Reichmanna do Síně Ozvěn. Originální skleněná cena od Pavla Doležala tím nastartuje novou tradici.

Které z kapel nemusely omlazovat sestavu a budou k vidění vyloženě jako před lety?

To záleží na tom, jak to ta která parta pojme. Atlantic, Matky z Východu nebo DU-BR to určitě poskládají všechno ze starých muzikantských part. Druhá sestava Lazy Dogs má mladého kytaristu, ale prý si má dva kousky střihnout i Tonda Jergl. Jinak je to postavené na tom, že si spolu zahrají muzikanti, kteří hrávali kdysi. Nejde tu o žádné omlazovací procesy. To platí pouze u kapel, které se rozhodnou pokračovat dál.

Nejde jen o setkání muzikantů, ale i jejich fanoušků. Kolik lidí přišlo loni a kolik čekáš letos?

Impulsem byl pohřeb básníka Vlastika Filky. Na něm jsem si řekl, že je potřeba se potkávat s lidmi, které jsem dlouho neviděl, i v lepší atmosféře. Je to tedy svým způsobem společenská událost. V loňském roce na ni přišlo čtyři sta lidí. Věřím, že letos počet návštěvníků ještě naroste.

Většina ze zpovídaných muzikantů začínala s kytarou nebo bicími už na základní nebo střední škole. Snažíš se na akci nalákat i současné středoškoláky z Břeclavi? Ukázat jim kouzlo rockové a živé muziky?

Projekt znovuvzkříšení břeclavských kapel se pomalu vyvíjí. Hned po skončení prvního ročníku jsem si byl jistý, že by hraní šlo propojit s mladými začínajícími kapelami, které v Břeclavi jsou. Letos to bohužel ještě neklapne, ale příští rok už to snad bez problémů vyjde. Moc bych si totiž přál přímou konfrontaci starých a mladých muzikantů. Akce by tak získala další rozměr.

Zkus nastínit, co všechno pořadatele jednovečerního rockového festivalu o víkendu čeká? Co obnáší taková „sranda"?

Hlavně jde o organizaci. Na akci se podílí tým lidí, které je třeba řídit. Všechno musí klapnout na čas, aby publikum nevychladlo. Vše stojí na časovém harmonogramu a úkolech, které si lidi musí plnit. Prostě hodně dlouhý pracovní den s lehkým stresem.

Některé nápady na rozhovory a texty už jsi nestihl zveřejnit. Co s nimi bude?

Sbírám materiál a hledám lidi, kteří by mi s tím pomohli. Chtěl bych s nimi vydat publikaci, která mapuje rockovou historii Břeclavi. Chtěl jsem to vydat už loni k akci, ale zjistil jsem, že by byla škoda, kdybych tam neuvedl všechny. No a čím víc člověk s muzikanty mluví, tím víc má materiálu a informací. Takže jsem ve stádiu sbírání a věřím, že publikace bude připravená na příští rok.

Plánuješ v nové tradici, která lidi v Břeclavi evidentně zaujala, pokračovat? Je třetí ročník něčím podmíněný?

Jestli přijdou lidi a budou se bavit stejně jako loni, tak nemá cenu pochybovat. Pak je jasné, že to má význam. Lidi se potkají a mluví spolu. Ex muzikanti se po letech rozhodnou znovu hrát. Dali se dohromady lidi, kteří se kdysi v mládí pohádali. Na pódiu stojí vedle sebe kapely, které si konkurovaly. Najednou jsou všichni nadšení, že hrají spolu a před lidmi, které to baví. Publikum je úžasné a úžasní jsou i muzikanti. Doporučuji tak návštěvu i mladým, aby zažili tu energii, která z těch kapel leze. Je to opravdu velká škola.

Dva ročníky, devět kapel. Půjde vlastně poskládat víc ročníků, aby se skupiny neopakovaly?

A ještě jedna DJ legenda! Po kapelách totiž bude ještě rockotéka s Ivanem Eliášem. Jinak si ale myslím, že koncert bude impulsem pro další kapely jako Galaxie, Prototyp, Tonic, Chromatic, Elvíra, Hraczki, Teachers nebo Final Fiction. V Břeclavi je jich pořád spousta. Když se k tomu přidá mladá kapela a některá se znova zopakuje, tak si můžeme takhle spokojeně rockovat až donekonečna.

Není jeden koncert za rok pro kapelu, která po letech secvičila repertoár, málo? Jak žijí obnovené skupiny dál? Plánují se i další společné koncerty mimo Ozvěny?

Naopak je to strašně moc. Členové kapely se musí sejít a shodnout se na tom, co budou hrát. Hlavně to musí nazkoušet. A to není za jedno dvě sezení. Nemůžou vylézt před lidi a uříznout si ostudu. Pokud se ta kapela dá dohromady a má pocit, že by to mohlo fungovat, je to na nich. To už je pak všechno v jejich režii. Já osobně všem fandím. A věřím, že se pár muzikantů k aktivnímu hraní, i když to jen pro vlastní radost, vrátí. Ozvěny ale zůstanou tradicí na halloweenský pátek. Nechci totiž fušovat do řemesla lidem, kteří to v Břeclavi myslí s muzikou vážně a ve svých prostorech se jí naplno věnují.

Ozvěny břeclavského rocku vrátí na pódium břeclavského kulturního domu kapely Lazy Dogs, Atlantic, Matky z Východu, Disaster a DU-BR. A to v daném pořadí už tuto sobotu od devatenácti hodin. Fotografie, plakáty a další relikvie s rockovou tématikou minulého tisíciletí v Břeclavi mohou fanoušci dál zasílat na adresu týdeníku Nový život nebo elektronicky na facebookový profil akce Ozvěny břeclavského rocku.