Pohansko totiž už využívat nesmějí. „Patří do obory Soutok. Lesy České republiky tam začínají dbát více na klidový režim, který v oboře má být. Nevadila jim akce, ale zvýšená hladina hluku při ukázce. Největší problém byl ve střílení cvičnou municí," poodhaluje Břeclavan.

Výhoda předchozího bojiště byla zřejmá. „Pohansko bylo výhodné tím, že bylo turisticky dostupné a známé místo. Měli jsme tam také díky podpoře městského muzea a galerie přívod elektřiny a sociální zázemí pro návštěvníky," vyzdvihuje muž.

I přesto, že nemá aktuálně břeclavský klub „vlastní bojiště", zůstává aktivní a účastní se různých rekonstrukcí bojových ukázek v okolí. „Nejdále jsme byli vloni v Permu v Rusku," přiznává Holobrádek.

Kromě toho klub provozuje na Pohansku muzeum lehkého opevnění. „Osmého května si tam připomeneme výstavou uniforem ukončení druhé světové války v Evropě," láká návštěvníky.