František Zemánek založil rodinné vinařství Zemánek ve Velkých Bílovicích v roce 1991. Vinice o výměře jedenáct a půl hektaru mu dávají surovinu na výrobu přívlastkových vín, která získala nejedno ocenění.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Základní školu jsem končil v letech kolektivizace a jelikož jsem byl syn zemědělce, silně věřícího katolíka, nebylo možné hledat si povolání podle nějakých svých snů. Musel jsem do zemědělství. Do školy přišel předseda družstva s požadavkem na šest zedníků a čtyři opraváře zemědělských strojů. Profese se obsadily podle abecedního seznamu žáků. Na které se nedostalo hledali dál sami. Neučil jsem se špatně, tak se otec se mnou rozjel do Valtic na vinařské učiliště. Když jsem obdržel výuční list už bylo na škole otevřeno dvouleté studium s maturitou. Po maturitě jsem jeden rok na státním statku v Dolních Dunajovicích získával první vinařské zkušenosti v praxi. Od roku 1968 až do roku 1990 jsem pracoval v družstvu ve Velkých Bílovicích jako technik, převážně ve vinicích. Příroda, vinařství a zemědělství všeobecně mi nebylo vzdálené. Profese se mi stala radostí, i když nebyla na začátku podle mého, ale v té době podle rozhodování jiných.

V čem spočívá tajemství dobrého vína?
Stará pravda říká, že víno vzniká už ve vinohradě. Nevím jestli je to zrovna tajemství ale filosofie našeho vinařství se tím řídí. Vinice obhospodařujeme v duchu integrované produkce, což je zachování přirozené funkce agroekosystému. Meziřadí zatravňujeme přirozeným bylinným pokryvem, který chrání půdu před erozí, zvyšuje obsah humusu v půdě a tím minimalizuje nutnost hnojení. Struktura takové půdy umožňuje život mnoha druhům užitečného hmyzu. V systému integrované produkce je omezeno hnojení dusíkem, je omezen počet ošetření měďnatými přípravky. Proti obalečům používáme ochranu feromony, takzvané matení samců. Tato metoda je selektivní a zasahuje jen škodlivé druhy motýlů. Zásady integrované produkce hroznů a vína pokračují i ve vinařově sklepě. Hrozny z takto pěstovaných vinic jsou zdravější, plnější a vyzrálejší. Ve sklepě nesmí být použité nádoby z plastů a jiných rizikových prvků, které by mohly víno negativně ovlivnit. Samozřejmě takové hospodaření podléhá kontrole, rozborům půdy, rozborům listů, vedení evidence.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Vinařská profese podléhá pravidlům přírody. Těm se musím podřídit na jaře, v létě i na podzim. Jsou zásady, které se musí v tom konkrétním ročním období dodržovat. I když nás příroda každý rok překvapuje jinak, musím se přizpůsobit a základní pravidla ošidit nesmím.

Kolik vína denně vypijete?
No tak víno nepiji denně ani pravidelně. Pokud musím překoštovat sklep při výrobě nebo školení vína tak je to dvě až tři deci. Víno přece potřebuje společnost minimálně dvou lidí, o víně a při víně se musí povídat.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Krásné je když získám ocenění, krásnější je když si uvědomím, že zákazník si oblíbil moje víno a vrací se už dvacet let. V těch případech vznikají přátelství celých rodin. Jsou i veselé historky, kdy zákazníka oslovilo víno a napsal ódu na odrůdu Neronet.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si nejvíce vážíte?
Pro mě je úspěchem, že jsem dokázal založit rodinné vinařství, vysadit několik hektarů vinic, vybudovat na nějaké úrovni technologii pro zpracování hroznů. Z toho mám radost

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Mezi odrůdami preferuji tradiční Modrý Portugal a Svatovavřinecké ale nebráním se novinkám a zatím v malém zkouším Agni, Dunaj, Nitru. Jestli myslíte postupy technologické – tak postaru se víno už dělat nedá. Celý vinařský život jsem sledoval pokrok jak v agrotechnice pěstování tak i sklepním hospodářství. Tradice ctím, ale s vývojem se snažím držet krok.

Kterého z vašich konkurentů si ceníte nejvíce?
Nemyslím, že vinaře kolem sebe vnímám jako konkurenci. Vinaři mé generace byli vždy kamarádi, přátelé s úsměvem a písničkou na rtech, skleničkou v ruce. Kdybych měl jmenovat, tak velmi si vážím práce, skromnosti a pokory pana Josefa Valihracha.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce.
Těžká otázka, ještě těžší odpověď. Náš nejmladší syn, můj nástupce, také absolvent vinařské valtické školy bohužel už není mezi námi. Zde je moment, ve kterém se dá odpovědět i na pátou otázku. Rok 2008 byl pro mě nejhorším v mém vinařském životě. V loňském roce jsem předal hospodářství našemu v pořadí druhému potomkovi. Už jsem v důchodu tak se snažím Martinovi předat co nejvíce zkušeností dokud mi zdraví ještě trochu slouží. Přeji si aby se mu dařilo a profesi vinaře měl rád. Nejstarší dcera je také absolventka vinařské školy.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Pro dnešní téměř jarní večer doporučuji mladý Ryzlink vlašský ze sklizně 2010. Je to mimořádně vydařené květnaté víno s příjemnou kyselinkou a vynikajícím odrůdovým buketem. František Zemánek

Předchozí díly seriálu Vinaři pod lupou naleznete ZDE