„Mikve má být dostatečně hluboká, aby se do ní mohl ponořit dospělý člověk. Muži se v ní očišťují před začátkem svátků a sabatu, ženy pak před svatbou, po skončení menstruačního cyklu a po porodu,“ vypráví rituály pamětník a člen Klubu přátel umění Jaroslav Zika.
Dnes sice přísné předpisy dodržují pouze Chasidé a ortodoxní Židé, ale památky po mikve jsou stále živé v několika místech, kde dříve sídlily židovské obce.

Jedním z takových míst je i dům číslo sedmnáct na ulici Lázeňská v Břeclavi, která sousedí se starou židovskou školou, dnešním městským muzeem. „Podle starých map by měla lázeň ležet pod garáží na dvoře muzea. Jsou to ale jenom dohady, klidně může být i v okruhu pár metrů,“ popisuje Zika.
Podle jeho slov není jasné, ze kterého období mikve pochází. „Je možné, že ji postavili před sto, možná také před dvěma sty lety. Každopádně teď je asi zalitá spodní vodou, která se v té lokalitě nacházela v hloubce asi dvou až tří metrů,“ vysvětluje.

Teď se možná o její znovuobjevení a zpřístupnění veřejnosti pokusí břeclavská firma Racio, která poblíž údajné mikve staví. „Myslím, že když Břeclav nemá žádné historické náměstí, kterým by se mohla chlubit, je potřeba udržovat povědomí o naší historii aspoň nějak jinak,“ pokouší se nastínit záměr Racia jeho spolumajitel Tomáš Nepraš.

Záleží ale na radnici, jestli firmě její záměr povolí. „Chtěli bychom uzavřít s městem smlouvu, že se do našeho plánu můžeme pustit. Zdá se však, že radnice má s muzeem a přilehlými pozemky trochu jiné plány,“ obává se jednatel.
Racio většinu ze svých potravinářských výrobků vyrábí v košer kvalitě. I proto má na zpřístupnění mikve své zájmy. „Nepředpokládám, že by se tam pak hrnuly davy lidí, ale zájemci o historii židovského osídlení na Břeclavsku by se určitě našli,“ myslí si Nepraš.