Před zhruba šesti lety se jemu a jeho ženě Kláře život doslova otočil vzhůru nohama. Do smíchu jim tehdy rozhodně nebylo. „Můj taťka, kterému to tady patřilo, zemřel 21. května 2015. Vzpomínám si na den, kdy nás v pět hodin ráno vzbudil telefon. Volala mi mamka, že ji kontaktovala policie s tím, že otec, s nímž jsme sedmnáct let neměli žádný kontakt, zemřel,“ popisuje Drtílková nelehké období, které se stalo předzvěstí jejich budoucího farmaření.

Přestože se její otec necítil dobře, ještě v den, kdy zemřel, vysadil poslední řádek papriky. Osazená zeleninou tak byla celá rozhlehlá zahrada. „Pro nás to byl obrovský šok, břemeno, a zároveň závazek. Rozhodli jsme se, že když už je zahrada připravená, dokončíme tuhle sezonu a další rok vše prodáme. Ovšem v mezičase jsme se do toho tady zamilovali,“ pokračuje Drtílek.

Vstup do lomu na Janičově vrchu v Mikulově je od úterý regulovaný. Najednou tam smí maximálně sto lidí. Omezení platí do poloviny září.
Koupání v mikulovském lomu opět za peníze: třicítka lidí a patnáctistupňová voda

Jeho žena, která podnikala v referenčním marketingu, tak zula lodičky, on odhodil oblek, nasadili gumáky, luxusní auto vyměnili za malotraktor, cestování po světě za jihomoravskou krajinu, a začali se zvelebováním pozemků v okolí farmy. Nyní hospodaří tito původním povoláním zootechnička a stavař na asi deseti tisících metrech čtverečních.

Spěvákova farma, jejíž název zachovali manželé z úcty ke Klářině otci, produkuje sazenice bylinek, rostlin i zeleniny. V nabídce nechybí ani sezonní ovoce a zelenina v oblíbených bedýnkách. Ty manželé zákazníkům dokonce i rozvážejí.

Dodávají i do restaurací

Drtílkovi, jejichž rodina se postupem času rozrostla o malého Adama a Julinku, dodávají svoje produkty vypěstované na ekologické bázi také do dvou nedalekých restaurací. „Nejprve začínáme rok přísadami, pokračujeme bedýnkami a končíme burčákem. Pěstujeme ředkvičky, řepu, cibuli, brambory, petržel, rajčata, okurky, kukuřici, dýně či cukety. Máme však i meruňky, broskve a drobné ovoce. Staráme se i o vinohrady. Vyrábíme burčák a poslední dva roky zkoušíme i vlastní víno,“ překvapuje farmář.

Podnikání manželů není závislé na dotacích. Protože k farmě není přivedená ani voda, ani elektřina, byli Drtílkovi donucení poradit si jinak. „Elektřinu si vyrábíme díky malé větrné elektrárně a pomocí solárních panelů. Nezbylo nám než jít technologicky dopředu,“ říká muž, jemuž navíc loni lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu.

Mikulovská svozová společnost odstartovala mytí a dezinfekci nádob určených na plasty, směsný komunální či bioodpad.
Myčka popelnic: za směnu až 200 nádob. Podívejte se, jak funguje

Nadšení farmáři se však nevzdávají. Srší z nich energie a pozitivní nálada. „Takhle tady válčíme. Je před námi ještě hodně práce. Žijeme takový příběh filmových Bobulí. Tedy až na to, že jsme v Praze nedělali nic nelegálního,“ smějí se a shodně dodávají, že paradoxně všechny překážky, které je potkaly, jejich vztah stmelily.

Mezi jejich pravidelné zákazníky patří také matka tří synů Lenka Samková. „Znám je od doby, co jsme se do Hlohovce s manželem nastěhovali. A moc ráda od nich nakupuji. Ne všemu se totiž u mě na zahradě daří. Kupříkladu lilkům. Je mi blízká jejich filosofie hospodařit v souladu s ekologickým zemědělstvím. A také to, že koupí u nich podpořím lokální pěstitele. To považuji za nejdůležitější,“ pochvaluje si žena.