Se svým manželem Václavem oslavili v sobotu diamantovou svatbu, tedy šedesát let od doby, kdy si řekli ano. Sám starosta obce Václav Surman přiznal, že za posledních deset let se tam žádná nekonala.

„Poznali jsme se v Bořeticích, odkud oba pocházíme. Určitě to bylo na nějaké zábavě. Pracovali jsme s manželem na železnici a ke všemu jsme také měli hospodářství. Brali jsme se devatenáctého listopadu 1949, byla to středa,“ vzpomíná Anna Vojtěšková.

Manželé vychovali dva syny a dnes se už těší z pěti vnoučat a tří pravnoučat. Na celou svou rodinu jsou moc pyšní. „Brali jsme se opravdu z lásky. Nezajímalo mě, jestli můj budoucí muž dostane krávu nebo tele, jak to tehdy bylo. Rodiče snoubenců se scházeli a domlouvali se, co kdo do manželství přinese,“ vysvětluje stále čilá důchodkyně, která se s láskou stará o svého muže.

Jak prozrazuje, její manžel byl za mlada velmi krásný a mnoho žen se za ním otáčelo. Dokonce se jí jednou stalo, že si o něm ve vlaku vyprávěly.

Za svůj společný život se moc nehádali, a když už, většinou to byla právě ona, kdo nakonec ustoupil. To, že se lidé dnes rozvádějí, komentuje Anna Vojtěšková jednoduše. „Mohla jsem se také mnohokrát rozvést, můj muž měl hodně práce a funkcí. Schůze měl sedmkrát do týdne. Ale zvládli jsme to. Tolerance je v manželství velice důležitá,“ dodává.

Její doporučení pro spokojené manželství zní také velmi jednoznačně. „Lidé by si měli předem slíbit, že se nebudou nikdy hádat. A že budou uznávat jeden druhého. Aby žena věděla, že patří muži a muž, že patří ženě,“ prozrazuje tajemství.