Ludmila Živná z Hustopečí šije kostýmy pro tamní mažoretky, v jejichž sdružení je místopředsedkyní, a dokonce i na burčákové slavnosti. K tomu se stíhá ještě věnovat i komunální politice.

„Naštěstí mám skvělou rodinu, která mě podporuje. Především manžel, se kterým jsem už přes čtyřicet let. Bez vzájemné tolerance by to prostě nešlo,“ přiznává Živná, jejíž snem bylo odjakživa šít historické a divadelní kostýmy. To se jí také částečně splnilo. „Když v Hustopečích začaly působit mažoretky, oslovily mě, jestli bych s nimi nespolupracovala. Tak jsem do toho šla,“ vypráví sympatická žena, která na každé číslo ušije mažoretkám na dvaadvacet kostýmů.

„Když šiji kalhotové, není to až tak náročné jako kostýmy se sukněmi. Většinou mi to ale zabere tak měsíc,“ odhaduje Živná.

O tom, jak pestré kostýmy budou, rozhoduje podle jejích slov trenérka. „Na zkoušku ušijeme jeden a potom jej přizpůsobujeme a upravujeme. Loni jsme měly hudbu ve stylu Rio de Janeiro, takže i tomu jsme přizpůsobily kostýmy,“ nechává nahlédnout pod pokličku svojí práce švadlenka.

Jak dodává, největší zadostiučinění pro ni je, když ze soutěží přivezou děvčata medaile. „Někdy s nimi dokonce i na vystoupení jezdím. Už po třetí se například zúčastním jako doprovod mistrovství Evropy,“ podotýká Živná, pro kterou je šití kostýmů relax a jistý způsob odreagování se od všedních starostí.