Strážníci nyní zjišťují, kde se schází, jak přečkávají zimu a jak jsou na tom se zdravím.

„Impulsem bylo znepřístupnění objektu nedaleko břeclavského vlakového nádraží, kde řadu měsíců žili lidé rekrutující se z řad bezdomovců a sociálově slabých z Břeclavi a jejího okolí. Když se však vstupy do budovy kvůli jeho havarijnímu stavu nedávno zazdily, nebylo jasné, kam se z něj lidé rozprchli," uvedl mluvčí městských policistů Zdeněk Novák.

Dalším důvodem je podle něj výhled na blízké dny, kdy se na jižní Moravu mají vrátit mrazy. Strážníci dosud našli asi polovinu sociálně nejslabších, kteří v ulicích Břeclavi žili v posledním roce.

„Jelikož okrskářům není osud těchto lidí lhostejný, snaží se nyní, zvláště s ohledem na časté mrazy, získat bezdomovce alespoň pod částečnou kontrolu tak, aby je bylo v případě potřeby možné najít nebo jim zajistit pomoc," sdělil Novák.

Některým se podle něj v posledních týdnech podařilo najít vlastní ubytování, jiní jsou zase klienty azylového domu.

„Pár lidí bez vlastní střechy nad hlavou skončilo v nemocnici, někteří z přespolních bezdomovců odešli do jiných měst a obcí," pokračoval mluvčí.

V Mikulově je počet sociálně nejslabších asi o polovinu nižší. Tvrdí to velitel tamních strážníků Jiří Hamerník.

„Přehled o nich máme, známe se poměrně důvěrně. Jsou to většinou lidé, kteří pobírají starobní nebo invalidní důchod a teď přes zimu se k někomu nastěhují," říkal Hamerník. Ačkoliv letos i v minulém roce vyvázli bezdomovci z chladného období bez zdravotní újmy, v předchozích letech umíral v Mikulově jeden až dva ročně.

„Bylo to způsobem jejich života, zima to jen urychlila. Našli jsme je potom na ulici nebo v místech, kam se uchylovali," zmínil velitel, podle nějž přežíval ve městě pod Pálavou bezdomovec z Itálie i lidé, kteří vystudovali vysokou školu.

„Máme tady jeden sociální byt, který je však spíše pro matky s dětmi. Jinak u nás funguje K-centrum pro drogově závislé, což s bezdomovectvím často souvisí," přikývl Hamerník.

Vedoucí azylového domu v Břeclavi Veronika Heklová očekávala v posledních týdnech o střechu nad hlavou daleko vyšší zájem. Zejména kvůli zabetonovaným vstupům budovy u vlakového nádraží a nedávné amnestii. Nestalo se.

„Je to paradoxní. Čekala jsem, že budeme mít plno. Stále ale máme místo pro jednu ženu a dva muže. Informací přitom mají dost. Lidé, kteří jsou však zvyklí žít na ulici, se nechtějí přizpůsobit režimu, který v azylovém domě je. A nutit je nemůžeme," dodala Heklová.

Příběh o Břeclavanu, který přišel o střechu nad hlavou a s dluhy zápolí v azylovém domě, čtěte v úterním vydání Břeclavského deníku Rovnost.