Co na to říkáte, že se Mercedes Dietrichštejn domáhá majetku rodu?
Obdivuji ji, kde bere tu odvahu a drzost něco požadovat. Možná tehdejší poměry nezná a nepamatuje tak dobře jako já, protože je o pět roků mladší. A že chce majetek? Na jednu stranu se jí nedivím, najednou byli všichni proti německé totalitě. Ale měli by si uvědomit, co si musela v pohraničí česká menšina vytrpět.

I vy?
Ano, z Mikulova jsem jako Čech v roce 1938 utekl do vnitrozemí. Bylo mi jedenáct let. Vrátil jsem se až po válce. Ale pamatuji si všechno i předtím. Znal jsem Mercedes, protože jsem znal jejího otce. Zámek jsem v té době prošel asi třikrát.

Jak jste se tam dostal?
V Mikulově byla jediná česká menšinová škola, kterou jsem absolvoval. S ní jsme navštívili zámek. Já už jsem uměl dost dobře německy a shodou okolností jsem přišel do řeči s panem Dietrichštejnem. Asi jsem mu musel padnout nějak do oka, protože mě pozval. Řekl: Přijďte, mám dceru. Tak jsem se s ní setkal na zámecké zahradě, houpali jsme se na houpačce. Pamatuji si to dodnes. S jejím otcem jsem pak ještě jednou byl v městském lese, který mu patřil. On střílel bažanty, já jsem mu nosil pušku.

Pamatujete si, jestli tenkrát sympatizoval s Hitlerem?
To já nevím, byl jsem kluk, o politice jsem se s ním nebavil. V Mikulově ale žije člověk, který je ještě o dva roky starší než já, a ten mi řekl: Na vlastní oči jsem viděl legitimaci Dietrichštejna, že je člen NSDAP, tedy fašistické strany. Je prokazatelné, že v Mikulově do roku 1945 až osmadevadesát procent lidí německé národnosti bylo členy SDP a NSDAP. To se dá lehce ověřit.

S Mercedes jste se v Mikulově znovu setkal před několika lety, je to tak?
Ano, přivítal jsem ji ve městě, když se opravila hrobka. Požádali mě o to tehdy z radnice. Řekl jsem jí, že si ji pamatuji. Byla z toho v šoku, že narazila na někoho, kdo ji znal jako mladou dívku. Pak jsme se náhodou potkali ještě na obědě. Prohodili jsme jen pár slov, ale já jsem nabyl dojmu, že se na mě snaží nějak působit. Asi hledala lidi, kteří by jí pomohli prokázat, že její rodina nebyla v NSDAP, nebyli Němci a podobně. Pravděpodobně ale potom vycítila, že asi nejsem člověk, kterého by mohla nějak ovlivnit, takže se mnou potom přestala komunikovat.

Proč jste na ni tak nabroušený?
Když byla taková vlastenka, proč nešla do českých škol? Otec ji tam přece mohl poslat. Ona ale dodnes neumí ani slovo česky. Já jsem v Mikulově znal německé rodiny, které posílaly děti do českých škol. A byli to Němci. Proto nedovedu pochopit, kde bere tu drzost, že žádá o majetek.

Kdybyste ji dnes potkal v Břeclavi u soudu, co byste jí řekl?
Jen jedinou věc: Jestliže má tu odvahu a chce majetek, tak ho musí požadovat po dnešním Německu. Důvod je jednoduchý – zámek v Mikulově zapálili Němci, ne my. V noci z dvacátého na jednadvacátého dubna 1945, přesně o půlnoci. Potvrdil mi to i profesor Jütner z německého gymnázia v Mikulově, který tehdy bydlel kousek od vstupu do zámku. Pokud tam tedy měla majetek, musí se o něj soudit s Německem. Zodpovídali za to, tady tenkrát byla Velkoněmecká říše. To je můj názor.