Dopisy patřily členům posádky, která v budově žila v sedmdesátých letech minulého století. Jsou od přítelkyň či rodiny. Budova stojí vedle Muzea železné opony, jehož členové se věnují zejména době od nástupu po konec totalitního režimu v Československu.

„Posádka tam byla plně soběstačná. Starší budova, kde je nyní muzeum, se využívala už jen jako sklad. Vojáci měli svoje pokoje, sprchu, kuchyň, kotelnu, místnosti dozorčích i sklady munice," líčí Klučka.

Domů se posádka dostala zřídka. Třeba jen jednou za rok. A tak se vojáci museli spokojit s poštou. „Dopisy, které jsme našli, jsou z roku 1975. Jsou mezi nimi odchozí i příchozí. Zatím jsem přečetl asi tři. Dočíst se lze, že se všem stýská a život v odloučení není nic jednoduchého," říká Klučka.

Bude společně s kolegy majitele psaní hledat? Nejspíš ne. „Přece jen jejich rodiče už asi nežijí. Nicméně není špatný nápad se o to pokusit," míní.

Že je objekt v katastrofálním stavu, je patrné už při letmém pohledu z venku. Zloději kovů a všeho, co šlo odmontovat si dali záležet. Co s bude s budovou dál, je nejasné. Nadšenci z muzea by jej nejraději viděli opravený jako názornou připomínku dob minulých.

Jenže… „Stálo by to tak dvacet milionů korun," odhaduje ředitel muzea Petr Pajpach, jenž s kamarády v sobotu večer připravoval v areálu muzea rodinný program na závěr letních prázdnin.

Nechyběly komentované prohlídky, zpřístupnění místností, kde žila rota, stezka odvahy nebo táborák.